Alena Roreitnerová: Umělecké dílo: veřejný artefakt a předmět vnitřní zkušenosti
Katedra filosofie a religionistiky Pardubice Vás srdečně zve na přednášku v rámci Katederního semináře, na kterém vystoupí Mgr. Alena Roreitnerová, Ph.D. s příspěvkem "Umělecké dílo: veřejný artefakt a předmět vnitřní zkušenosti."
Přednáška se bude konat ve středu 9. listopadu 2022 od 14:00 do 15:30 v místnosti 05005 (Alfa), budova G. V případě zájmu se můžete připojit i ONLINE zde.
Abstrakt přednášky
Pokusím se sledovat, v jakém smyslu se v setkání s uměleckým dílem navzájem těsně prostupuje soukromá a veřejná (či společná) dimenze zkušenosti. Podle určité estetické tradice, která začíná nejpozději s Kantovou Kritikou soudnosti, v sobě soukromý prožitek estetické libosti zahrnuje soud vkusu. To ve zkratce znamená, že vnitřní bezprostřední prožitek je neoddělitelný od hodnocení, které se implicitně „uchází“ o souhlas společenství. Domnívám se nicméně, že i přesto má zkušenost s uměleckým dílem neodstranitelně soukromý rozměr (jak nakonec přesvědčivě ukazují např. strukturalistické nebo fenomenologické přístupy k estetice). V každém případě by bližší pohled na vzájemnou interakci obou sfér, které nás tu zajímají, snad mohl vrhnout určité světlo na představu nezainteresovaného zájmu, který obvykle estetické teorie pokládají za podmínku (na straně vnímatele), bez níž není setkání s krásou a s estetickými fenomény možné. (Přičemž není vždy jasné, jestli je nezainteresovaná pozornost předpokladem či důsledkem setkání s krásou.) Lze si např. klást otázku, zda tím, že zaujímáme kontemplativní postoj, vstupujeme na soukromou či společně sdílenou půdu. Chtěla bych zde zkusmo pracovat s hypotézou (inspirovanou Simone Weil), podle níž je ve skutečně hodnotné estetické zkušenosti nutné (dočasně) uzávorkovat společně sdílený rozměr zkušenosti ve prospěch něčeho, co je v umění a kráse neosobní, a k čemu se paradoxně není možné přiblížit jinak než prostřednictvím zkušenosti soukromé.
