Přirozenost celku v Platónově filosofii

V Platónových úvahách o povaze veškerenstva hrají klíčovou roli jak relace, tak 'bytí o sobě'. V řadě dialogů Platón ukazuje, že pro porozumění jakémukoli jsoucnu je zapotřebí rozkrýt jeho konstitutivní vztahy, které ho bytostně určují a činí tím, čím je. Zároveň si je dobře vědom nebezpečí radikální a do extrému dovedené "relační ontologie", která by vše, co je, redukovala na pouhé pletivo nepředmětných vztahů. Platónovu ontologii tak můžeme chápat jako pokus uchopit celek veškerenstva jako souhru dvou základních ontologických modalit, 'bytí o sobě' a 'bytí ve vztahu'.

V semináři se na základě vybraných pasáží z Platónových dialogů pokusíme společně prozkoumat, jak Platón těmto dvěma ontologickým modalitám a na nich založenému celku veškerenstva rozumí.

Nepůjde nám přitom primárně o prostou rekapitulaci základních bodů Platónovy ontologie, ani o detailní výklad všech základních textů, které se k této problematice vztahují. Platónovy úvahy nám mají především sloužit jako východisko vlastního promýšlení relačnosti a soběstačnosti celku jsoucího a pro zkoumání, jaký nový pohled na nás, na ostatní živé bytosti i na náš společný svět by takto pojatá ontologie mohla umožňovat.