Lucie Valentinová: Diseminace soukromého: intimita epifanie na mínójských pečetních prstenech

Katedra filosofie a religionistiky Pardubice Vás srdečně zve na přednášku v rámci Katederního semináře, na kterém vystoupí Mgr. Lucie Valentinová, Ph.D. s příspěvkem "Diseminace soukromého: intimita epifanie na mínójských pečetních prstenech."

Přednáška se bude konat ve středu 23. listopadu 2022 od 14:00 do 15:30 v místnosti 05005 (Alfa), budova G. V případě zájmu se můžete připojit i ONLINE zde.

Abstrakt přednášky

Zaměříme-li se při studiu starověkého náboženství na dynamiku vztahu soukromého a veřejného, může nám pomoci při interpretaci některých obtížně přístupných témat, jakým je například reprezentace božství v kultuře bez rozluštěných písemných záznamů a dochovaných kultických soch. V případě Kréty pozdní doby bronzové se badatelé neshodují ani v základním názoru, zda se zde setkáváme s monoteistickým či polyteistickým náboženským systémem. Šlo však o systém, který patrně prošel mnoha proměnami, zřejmě v reakci na dramatické události tohoto období, z nichž nejvýznamnější byl výbuch sopky na Santorini (Jan Driessen). Jednou z těchto změn bylo náhlé vynoření tzv. epifanických scén na zlatých pečetních prstenech.

Příspěvek se zaměří na čtyři rysy, které se pojí se soukromým a veřejným rozměrem těchto zobrazení: (1) Pečeti a pečetní prsteny představují specifické medium, které spojuje fyzickou intimitu materiálu nošeného na těle se schopností široké diseminace zobrazovaného obsahu (Verity Platt); (2) miniaturní formát podporuje navození intimity ve vztahu s příjemcem reprezentace; (3) zobrazení mají tendenci k vyšší narativitě (ve srovnání s převážně nenarativními zobrazovacími postupy dvojrozměrného umění, které se zobrazování intimity důsledně vyhýbá), která by se měla pojit s vyšší mírou individualizace zobrazených postav; (4) nálezový kontext v některých případech svědčí o separaci majitele prstenu v kolektivních pohřebištích (Nadine Becker).

Zdá se tedy, že prsteny zobrazují událost chápanou jako intimní a vázanou na zkušenost konkrétního jednotlivce; přesto však jde spíše o událost veřejnou než soukromou. Představují-li zlaté pečetní prsteny modely pro přístup k božství (Carl Knappett), kladou vysoké nároky na individuální identitu příjemce takové zkušenosti. Můžeme spekulovat, zda právě tento rys je nutnou podmínku pro vynoření antropomorfizovaných božských postav v dosud převážně anikonickém náboženském systému.