František Novotný: Mluvící modla, únos z popraviště a démon v lahvičce: Možnosti a meze genealogického stopování topoi středověké imaginace
Katedra filosofie a religionistiky Pardubice Vás srdečně zve na první přednášku tohoto semestru v rámci Katederního semináře, na kterém vystoupí Mgr. František Novotný, Ph. D. s příspěvkem "Mluvící modla, únos z popraviště a démon v lahvičce: Možnosti a meze genealogického stopování topoi středověké imaginace.
Kdy: středa 27. září 2023 od 14:00 do 15:30
Kde: místnost 05005 (Alfa), budova G, Univerzita Pardubice
Online: Ms Teams
Anotace:
Příspěvek se bude zabývat otázkou, nakolik je možné a také užitečné rekonstruovat genealogii fantaskních motivů objevujících se ve středověkých pramenech.
Řada historických studií věnuje velký prostor hledání ranějších a původnějších výskytů opakujících se literárních motivů a figur. Cílem jejich snažení je zjistit, z kterých konkrétních tradic a linií předávání motivů daný pramen čerpal, zda mohly být jeho autorovi přístupné starší texty, které s dotyčnými motivy pracují, a například zvážit, jednalo-li se o motivy výhradně literární, nebo mohly-li být přítomny také v orální kultuře. Tento přístup má svůj přínos pro poznání toho, jak ve středověku probíhalo šíření různých druhů textů a jak vypadaly sítě jejich čtenářstva. Zároveň nutně naráží na problém fragmentárnosti dochované pramenné základny, stejně jako nemožnosti rekonstruovat sítě ústního předávání příběhů a motivů.
Proti těmto genealogickým snahám lze postavit přístupy, které se nezajímají o sledovatelné linie a větvící se stromy tradování motivů, nýbrž vycházejí z předpokladu, že dotyčné motivy byly ve středověké kultuře obecně známé, a místo po jejich genealogii se ptají po jejich měnícím se významu v různých pramenech, přesazování z kontextu do kontextu, nabíjení rozdílným hodnotovým poselstvím. Tyto přístupy, často využívané například při studiu historického folklóru, narážejí na své limity zejména v situaci, kdy je třeba rozlišovat mezi vrstvami a segmenty středověké společnosti, jejichž vzájemná komunikace byla nejspíš značně omezená, a nelze se například domnívat, že kultura univerzitních vzdělanců ve velkém prosakovala do folklóru, ani že vzdělanci podrobně znali folklór.
Příspěvek se pokusí zvažovat, jak lze při studiu jediného pramene přepínat mezi oběma představenými typy přístupů. Pokusí se také otevřít otázku, nakolik jsou tyto možnosti využitelné pro studium pramenů z jiných dob a kontextů, například z oblasti dějin myšlení. Diskutovaným pramenem bude zápis z mnišské kroniky Albericha z Trois-Fontaines, píšícího ve 30. a 40. letech 13. století.
